Od pátečního startu přes noční trasu až po sobotní bál a půlnoční dražbu.
Aljašskou poštu pořádá Společnost aljašské pošty — parta zhruba dvanácti kamarádů, z nichž někteří se znají déle než čtvrt století. Každý má na starosti svou část, od hledání cílové hospody se sálem až po organizaci samotného závodu. Trasa je každý rok jiná, s jiným startem i cílem, ale její princip zůstává stejný.
Vyráží se vždy v pátek před půlnocí, s plnou polní, a startem je pokaždé vlaková stanice. Každý ročník má jiné místo startu i cíle. Pošťák na startu dostane také dvacet Aljašských dolarů jako zálohu — první část měny, která ho bude provázet celým víkendem.
Trasa vede pokaždé jinudy a většinou měří kolem třiceti kilometrů. Jde se v noci, v zimních podmínkách a s výbavou na zádech. Není to jen přesun z bodu A do bodu B — součástí Aljašky je orientace, hledání cesty a všechno, co k nočnímu putování patří.
Zhruba v každé čtvrtině cesty je kontrola, na které čeká někdo ze Společnosti a razítkuje závodníkům mapy. V cíli se kontroluje, jestli pošťák prošel všemi třemi. Kdo nemá všechna razítka, jako by nedošel.
Pošťáka může na trase ohrozit desperát — tajný člen Společnosti, který ho připraví o Aljašské dolary a zároveň mu znemožní účast na jeho dopadení. Když se naopak podaří desperáta polapit, získává pošťák prémii.
V cíli čeká vytopený sál, hospoda otevřená nonstop, finální kontrola a něco na zahřátí — čaj, káva nebo grog zdarma. Za dokončení trasy dostane pošťák dalších padesát Aljašských dolarů. Spolu s dvacítkou ze startu tak má základních sedmdesát dolarů na sobotní program.
Po příchodu je režim volný: usušit se, převléct, zalehnout ve spacáku na hlavním sále, nebo rovnou začít jíst, pít, hrát na kytary a zpívat.
Po poledni začíná další část programu: venkovní soutěže. Někdy je sníh, jindy ne, takže jejich podoba se každý rok přizpůsobuje aktuálním podmínkám. Podle pořadatelů ale mají pokaždé pořádný švih.
Večer se upraví sál, dorazí kapela kamarádů a zhruba kolem šesté začíná country bál. Pije se, tančí, zpívá a zároveň se rozehrávají tematické hazardní hry, ve kterých je možné Aljašské dolary rozmnožit — nebo o ně přijít.
Pravidelně se objevuje oko, ruleta, plátýnko a poker. O pauzách přicházejí i menší recesistické soutěže, například v jedení čehokoliv nebo lovení tuleňů. Jak říkají pořadatelé: těžko se to vysvětluje, to se musí vidět.
O půlnoci přichází vrchol celé Aljašky: dražba trampských věcí, které Společnost přiváží a částečně sama vyrábí. Právě tady se nejvíc hodí Aljašské dolary vydělané nebo rozmnožené během dne.
Po dražbě následuje rozloučení s právě uplynulým ročníkem. Kapela pak hraje přibližně do tří ráno, někdo zalehne ve spacáku a jiný ještě posedí v hospodě.
Po víkendu zbývá sbalit věci, vyrazit na vlak nebo autobus a zamířit domů. Jak to uzavírá původní text pořadatelů: „tradá směr domov a vana s horkou vodou“.