Devatenáctá Aljaška byla odstartována z Blatné a končila v Letech. Měřila 31 kilometrů a pochodu se zúčastnilo 137 závodníků. Teda takto to bylo plánováno původně, ale nakonec vše dopadlo jinak. Protože devatenáctá Aljaška byla opět něčím zvláštní. Tentokrát to byla větrná smršť, která způsobila kalamitní stavy v lesích a hejtmani krajů vyhlásili do těchto lokalit zákaz vstupu. Proto byla původní třicetikilometrová trasa zkrácena právě o tyto rizikové úseky. To znamenalo celkovou délku asi 21 kilometrů. Nicméně se počasí vydařilo a po celkově teplé zimě nasněžilo a přišel mráz. Prostě ideální počasí. Kratší trasa měla za následek i rychlejší průběh závodu a tak první závodník přišel – no spíše přiběhl do cíle už po druhé hodině ranní. Ostatní přicházeli postupně za ním a tak nevznikaly, pro Aljašku obvyklé, hodinové prodlevy.
Hospůdka byla na velmi dobré úrovni, po letech příjemná změna v podobě Gambrinusu , jídlo bylo výtečné, byl ho velký výběr a v celku za pohodové ceny. To, že chutnalo zaznamenal fakt, že v neděli zbyla pouze polévka a chléb s paštikou ( ranní ptáčata dostala i hemenex ). V sobotu byla tradičně vyhlášena velká soutěž o sbírání skalpů. Dědek, který ji uváděl měl velmi působivý výklad, jenž všechny náležitě motivoval a tak se hra pro velký úspěch dvakrát opakovala.
Večer následoval v klasickém duchu včetně obvyklých soutěží, tance, hazardních her a dražby, která byla tentorát zkrácena na polovinu. Celkově se tento ročník Aljašské pošty povedl, setkalo se opět spousta kamarádů, byla to prostě pohoda. Jediná škoda byla, že spousta lidí ( tipovali jsme to na třetinu ) odjela už v sobotu ráno. Nevím, zda je to způsobenou hektickou dobou, kdy se každý snaží stihnout co nejvíce, snahou po nejlepším sportovním výkonu a nechutí k zakouřeným hospůdkám, nebo neznalostí celkového pojetí Aljašské pošty, kdy lidé nevědí, že je zde ještě odpolední soutěž a večerní hry s countrybálem. Ládínek
