Třiadvacátá Aljaška byla odstartována ze Sepekova a končila v Hlavatcích. Její délka se pohybovala okolo 34 kilometrů a zúčastnilo se jí 189 pošťáků. Jak už to na Aljašce chodí, tak teplota, která byla doposud na zimu velmi příjemná a pohybovala se okolo nuly, šla prudce dolů. Už na startu bylo mínus 12 stupňů a na pláních klesala teplota na velmi „příjemných“ -18 stupňů. Navíc občas foukal svěží větřík, který tuto pohodu ještě umocňoval. V tomto počasí se houfy pošťáků roztrhaly na malé skupinky, které se s odhodlaností sobě vlastní snažily dostat se nejkratší cestou k cíli. Ne každému se to ovšem podařilo a tak na kontroly se docházelo ze všech světových stran.Toto bylo na druhou stranu pro pošťáky velké štěstí, neboť jdouce jinou cestou, unikli desperátům, kteří si vybrali opravdu nádherné místo na přepad. Oběti po náročném fyzickém výkonu vůbec neprotestovaly a apaticky odevzdávaly obálky. O celkové náročnosti tratě hovoří i to, že v době, kdy do cíle došel čtyřicátý pošťák, tak minulý rok v tuto dobu už byli v cíli všichni.
Snažíme se trochu podmínky zlepšit, ale zároveň zachovat původní smysl Aljašské pošty a to je osobní zkouška schopností, fyzičky, orientace, výdrže a zda na to člověk vůbec má. Protože jinak by to skončilo jako v ZOO, kde si koupíte nádhernou mapu v plastikovém obalu a vláček vás pohodlně doveze až do cíle.
Do cíle jako první dorazili po vynikajícím výkonu Aleš, Kuře, Radek, Lišák a Vojta. Došli všichni společně a pořadí do kroniky bylo zapsáno po jejich vzájemné dohodě. Po nich následovala skoro hodinová prodleva, než dorazili další. Lišák se navíc posunul na pozici nejúspěšnějšího pošťáka Aljašky, protože se umístil nejčastěji na prvních místech.
Dalším letošním prvenstvím byl počet diskvalifikovaných. Jednalo se o závodníky, kteří místo povinné výbavy ( vše potřebné pro přespání venku v zimě ) měli pouze Tito pošťáci byli vyjmuti z celkového pořadí v kronice. Všichni to chápali, jednalo se o lidi, kteří se o Aljašce dozvěděli od kamarádů a nečetli propozice. Ta výbava je opravdu nutná. Při jakékoli nehodě to zvyšuje vaše šance na přežití. Dalším fenoménem bylo, že asi třetina druhý den odjela a nezúčastnila se odpoledních a večerních her a vyhlášení vítězů. Je to škoda, ale taková je doba. Toto se netýká jen Aljašky, ale je to celkový trend.lehký báglík s minimem věcí.
Sál byl tentokrát ohromný a všichni se pohodlně vešli a vyspali. Jelikož si závodníci lehali do bočních míst sálu, prostředek zel prázdnotou, tak to vypadalo , že skoro nikdo nepřijel. Odpolední soutěž probíhala za nádherného počasí. Spočívala v hledání kulatých plíšků, které byly ihned měněny za Aljašské dolary. Taky jsem sbíral – pardon hledal, protože jsem nenašel ani ťuk, takže mě hlášky ostatních typu „Mám jich málo, jenom dvacet“ přiváděly do mírné deprese. Asi nejsem sbírací typ.
Večerní country bál a hry probíhaly za naprosté pohody. Vzhledem k velikosti sálu bylo všude dost místa, na každého se dostalo při hrách a vše působilo uvolněně. Jediným kazem byl pošťák, který nezřízeně přebral, metamorfoval se v prase a my za něj museli uklízet záchod a jedna pošťačka, která vylezla podle svědků nalitá už z vlaku, Aljašku nešla, nechala se odvézt do cíle a pak se změnila v potácející se opičku. Působí to zajímavě – vypadá hrozně. Doporučujeme těmto lidem, aby příště šli na nějakou kalící akci a Aljašky se nezúčastňovali. Dělají ostudu nám všem.
K tanci a poslechu opět hrála skupina KNOKAUT a jako vždy výborně. Večerní soutěže byly vyvedené, nejvíc zapůsobil Travis při držení cihly, který ji držel jako krabičku zápalek a položil jí teprve po doporučení organizátorů, že už jí může pustit, protože soutěž vyhrál. Kromě tradičních placek za umístění byla udělena i jedna jubilejní. Dostal ji Lada, jeden ze zakladatelů Aljašské pošty. Já jsem byl na všech Aljaškách a tak mohu potvrdit, že je Lada všechny šel. Což je obdivuhodný výkon a právě za něj dostal onu placku. Závěr Aljašky patřil jako každoročně dražbě. Tentokrát se sešly velmi zajímavé a cenné věci. Tady musím poděkovat kamarádům jako je Dráteník, Mireček, Travis a dalším, kteří do dražby vždy věnují něco cenného a zajímavého.
Myslím si, že se letošní Aljaška vydařila a za rok ahoj.
