Čtyřiadvacátá Aljaška byla odstartována z Čkdyně a končila v Radošovicích u Strakonic. Pohybovala se okolo 32 km, tak jak je již zvykem. Zúčastnilo se jí 136 pošťáků. Počasí vyšlo přesně tak, jak bývá na Aljašce zvykem. Ještě minulý týden bylo pěkných + 7 stupňů nad nulou, ale na Aljašku teplota slezla na obvyklých pěkných – 7 až -10 stupňů. Nicméně to pošťákům nevadilo vyrazit na cestu. A že to byl opět adrenalinový běh svědčí to, že první dorazili v 5:35. Vzhledem k tomu, že se startovalo po půlnoci, se jedná o velmi slušný výkon.
Do cíle jako první dorazilo sedm pošťáků. Byli to Kuře,Tomek, Honza, Patrik, Jenda, Radek a Jíza. Další dva přišli o hodinu později. Byl to Vojta a Vašek. Tady se ale vyskytl malý problém. Aljaška je celovíkendová akce a v poslední době se nám stávalo, že vítězivší pošťáci v sobotu ráno odjeli a my pak večer neměli komu předat placky a ceny. Působí to trošku trapně. Proto jsme se rozhodli, že placku a umístění udělíme tomu, kdo zůstane do sobotního večera. Cenu tedy získalli za první místo Jenda, za druhé Patrik, za třetí Vašek a za čtvrté Vojta. Je tam sice trochu nespravedlnosti vůči Kuřeti a dalším, kteří vyhráli i minulý ročník, ale jak už jsem napsal, není trapnější pocit, než nemít komu předat placku.
Dalším překvapením letošního ročníku byla masivní ataka desperádů. Podařilo se jim dostat přes polovinu pošťáků, což je velmi úctyhodný výkon. Myslím si, že nasadili laťku velmi vysoko a bude velmi obtížné ji překonat.
Sál byl prostorný a bylo všude dostatek místa. Bohužel letos došlo k události, která se nám ještě nestala, ale vzhledem k současné situaci ve společnosti si na podobné věci budeme muset dávat pozor. Jednalo se o to, že než začal hlavní večerní program, vedoucí nám náhle sdělila, že se na sále nesmí kouřit a umístila všude cedule se zákazem kouření. Toto opatření nás doslova šokovalo a nejen nás. Spousta pošťáků se sebrala a odjela. Můžeme vás ujistit, že když jsme uzavírali smlouvu na sál, tak tam žádné cedule nebyly, protože by bylo jasné ( asi to bylo jasné i vedoucímu ), že bychom si okamžitě hledali jiné místo. Bylo to nefér , protože když nám to sdělili, tak už se nedalo nic dělat.
Nicméně je to pro nás poučení pro příště a Radošovicům se zdaleka vyhneme. Takže se tímto pošťákům omlouváme, ale nemohli jsme za to.
Odpolední soutěž spočívala v házení sekyr do terče a mohu s povděkem kvitovat, že se nikdo nezranil. Večer proběhl v klasické podobě, tancování, soutěže a hry, tak jak je na Aljašce zvykem. Hudbu obstarával opět výborný Knokaut, takže závěr Aljašky byl naprosto pohodový. Doufejme, že to tak bude i příště a za rok ahoj.
