Dvacátá šestá Aljaška byla odstartována z Koutu na Šumavě a končila v Dolanech u Plzně. Z historie Aljašky se jednalo o největší posun západním směrem. Trať měřila 33 kilometrů a zúčasnilo se jí 130 pošťáků. Oproti jiným Aljaškám byla odstartována velmi brzy. Start už byl v půl desáté. Tato skutečnost je samozřejmě dána příjezdem posledních vlaků. Co se ale nezměnilo, byl propad teplot oproti minulým dnům. Letos to ovšem nebylo tak drastické, neboť byla velmi mírná zima. Leden byl před Aljaškou na nějakých osmi stupních a na závod spadly teploty na mínus šest. Což byla teplota oproti minulým ročníkům přímo rozmazlovací.
S povděkem jsme kvitovali, že mít povinnou těžkou výbavu se stalo u většiny pravidlem a nemuseli jsme nikoho diskvalifikovat. Co však bylo letos nové, byl fakt, že byli zlikvidováni všichni desperáti. Samozřejmě na každého jednou dojde a desperátům se to přihodilo letos. Přesto před nimi musím smeknout, protože takhle úspěšný tým jsme na Aljašce dlouho neměli. Za poslední čtyři roky znepříjemnili mnoha pošťákům cestu a nasadili laťku hodně vysoko. Do cíle dorazila opět společně parta pošťáků a jejich pořadí, které je uvedeno ve výsledkové listině je věcí jejich vzájemné dohody.
Dalším překvapením byl pošťák Luboš, který donesl v pořádku poštu a odcházel pryč. Na dotaz, kam jde, odpověděl, že domů, bydlel totiž v Dolanech. Což nás pobavilo, že jsme se mu tak pěkně trefili do cíle. Není to ale první případ, toto se už prý také jednou stalo, ale tenkrát se ještě kronika nepsala a tak se jméno nedochovalo. Odpolední soutěží byla lukostřelba večer proběhl v klasickém duchu Aljašky tak, jak jej vždy popisuju, to znamehá hry, soutěže, dražba a výborná skupina KNOKAUT. Jenom se ještě musím zmínit a pochválit personál a hospodu jako celek, protože se o nás vzorně starali po celou dobu Aljašky a na výběr měli výborná jídla za rozumné ceny. Takže ještě jednou díky a za rok Ahoj
