Dvaadvacátá Aljaška byla odstartována z Padařova a končila v Červeném Újezdě u Miličína. Měřila opět okolo třiceti kilometrů a zúčastnilo se jí 161 pošťáků. Počasí bylo opět pro Aljašku typické, mrzlo, foukal vítr a všude byly závěje. To změnilo soutěž v typický silniční závod, protože mimo cesty se člověk bořil až po kolena ( někde po pás) do sněhu. Tím pádem se do cíle dostavila značná část pošťáků v rekordním čase. První svorně došli Vojta, Lišák a Aleš už po čtvrté hodině ranní. Poté docházeli ostatní. Zajímavé na tomto ročníku bylo, že pošťáci doráželi plynule za sebou, nevznikaly zde hodinové prodlevy, které byly dříve samozřejmostí. Problémem, který tuto Aljašku provázel, byla malá kapacita sálu. Všichni byli namačkáni těsně na sebe a spousta pošťáků ani nešlo spát. Mnoho jich také druhý den odjelo. Omlouváme se všem, ale toto je v poslední době dost velká svízel a sehnat kapacitně odpovídající sál je neustále těžší. Já osobně mám pocit, že z tohoto důvodu Aljašská pošta v budoucnu skončí.
Odpolední soutěž se vydařila. Byla to střelba na pevné cíle a čekající na pušky si krátili dlouhý čas různými způsoby. Mezi nejlepší patřilo povzbuzování náhodně projíždějící lyžařky, které se dostalo ovací jako na olympiádě. Večer byl ve znamení countrybálu, kde opět hrála skupina Knokaut. Tancování bylo zpestřeno klasickými soutěžemi. Celou akci zakončila, jako vždy, dražba. Celkový průběh tohoto závodu zůstává pořád stejný a změnit na něm něco pořádně moc nejde. Spousta kamarádů v něm ale vidí jeho hlavní cíl a to je setkání s lidmi, se kterými se člověk neviděl celý rok a na které se těší a pohodově strávenou sobotu a neděli.
PS. Omlouvám se, že jsem tento ročník dal na web takhle pozdě. Příště to bude lepší (možná).
