Letošní Aljašská pošta byla odstartována z Nových Hradů a končila ve Strážkovicích u Českých Budějovic. Zúčastnilo se jí 128 pošťáků. Teplota byla kolem mínus šesti stupňů, ale foukal svěží větřík, spíš vítr, který ji srážel dolů. Už vím, co to znamená pocitová teplota. Hned na startu vznikly menší komplikace, když klukům z Brd vybouchla lokomotiva a do cíle dojeli autobusem s půlhodinovým zpožděním, za což samozřejmě nemohli. Musím jim pochvalně zamručet, protože se i přes tento handicap probojovávali dopředu a nakonec skončili v první čtvrtině závodníků. Další problém nastal v chybném označení druhé kontroly. Mnozí pošťáci pak ztratili čas při jejím hledání. Po zjištění této skutečnosti byla okamžitě učiněna náprava, takže se toto nedopatření týkalo pošťáků na vedoucích pozicích. Ještě jednou se omlouváme za toto nedopatření, které se stane jednou , maximálně dvakrát, za patnáct let. Havran tuto chybu vzal na sebe a omluvil se na při závěrečném hodnocení Aljašské pošty. Přesto nás překvapila reakce některých pošťáků, kteří tuto skutečnost velmi nelibě nesli a dávali to patřičně najevo. Schválně jsme to neudělali a vzhledem k tomu, že minulé ročníky probíhaly v pohodě, tak ta chyba zákonitě jednou přijít musela. Člověk není neomylný a zvládnout Aljašku vyžaduje od Havrana a ostatních spoustu poctivé práce. Proto přátelé buďme tolerantní a když to sami v sobě nezvládnete, tak zkuste jinou akci, kde se asi chyby nedělají. Desperáti letos dostali opět spoustu pošťáků. S přibývajícími ročníky nabývám dojmu, že se z lovu na desperáty stala prestižní záležitost, která zastiňuje hlavní cíl a totiž dojít ve zdraví a donést poštu.
Odpolední soutěž spočívala v stavění sněhové mohyly. Na této akci byly k vidění zajímavé věci. Mě nejvíce zaujal pošťák, který šel v této zimě a ve sněhu bos. Pár dalších šlo v pantoflích. Klobouk dolů. Hospoda ve Strážkovicích se o nás postarala dobře, akorát je vidět, jak se plíživá byrokracie dostává i do našeho lesa. V současné době se většina restaurací bojí jít do hotových jídel, protože, když je neprodají, tak je nemohou dát druhý den a musí je vyhodit, což je riziko. Nemohou za to, je to prostě nařízení vyšších instancí, které normálně uvažující člověk těžko chápe. Zde byly v nabídce hlavně smažené věci a hotová jídla přišla na řadu až později, takže se na jídlo muselo čekat. Jinak pokrmy byly velmi dobré a člověk si pochutnal. Večer se nesl opět v klasickém duchu soutěží, hazardních her a hezkých písniček hraných výbornou skupinou KNOKAUT. Myslím, že se Aljaška letos i přes pár těžkostí vyvedla a tak za rok Ahoj – už to bude třicátý ročník, což je teda síla.
