Letošní Aljašská pošta byla odstartována z Chýnova a končila v Mezně. Zúčastnilo se jí 143 pošťáků a měřila tradičně okolo 30 km. Počasí bylo příznivé a teplota se pohybovala stabilně okolo -2 stupňů. Aljaška byla zahájena poměrně brzo, již ve 22:00 hodin, takže se odstartovala něco po půl jedenácté. Bylo to dáno vlakovým spojením, později prostě už nic nejelo. První do cíle dorazil opět Lišák se Šerifem. Dorazili tři minuty po čtvrté hodině, což je úctyhodný výkon. Tímto Lišák dosáhl svého desátého vítězství. Jak to ten chlap dělá, no prostě klobouk dolů. Desperáti se letos také činili, takže úlovků měli dost.
Hospoda otevírala již v pět ráno, takže si došedští pošťáci mohli dát i další pochutinky nad rámec naší nabídky za donos pošty do cíle. Hospoda byla v pohodě, jídla byla dobrá a v ucházející cenové relaci. Letos to bylo poprvé, co začal platit zákon o nekouření ve veřejných prostorách a tak bylo místo před hospodou neustále plné. Výhodu to má v tom, že člověk se seznámí s dalšími lidmi a dozví se spoustu nových věcí, což dřív nebylo tak obvyklé. Navíc jsme se promíchávali s mistními, protože byla zrovna volba prezidenta a vchod do volební místnosti byl hned vedle. Odpolední soutěž spočívala v hledání a luštění kryptogramů. Obdivoval jsem pošťáky, kteří byli venku v kraťasech a někteří dokonce bosi. Když se ale zamyslím, tak jsem toto psal i loni, takže otužilci jsou mezi námi pořád, což je dobře.
Bohužel musím napsat i o trapné chvilce ( spíš to byla hodně dlouhá chvíle ), která se na letošní Aljašce stala. Jeden z účastníků se opil a to tak, že dost. Sneslo by to i drsnější příměr. Nejenže budil ostudu u místního voličstva budoucího prezidenta, ale svým motáním se přes silnici ohrožoval sám sebe a co si budem povídat, i celou Aljašskou poštu, protože kdyby se mu něco stalo, tak i když je to na něm, byly by z toho nepříjemnosti. Bylo mu doporučeno, aby se příště již nezúčastňoval.
Jinak večer probíhal klasicky, hry, countrybál, soutěže, dražba, jako vždycky. K poslechu opět hrál výborný KNOKAUT, na place se tančilo, prostě pohoda. Ještě se musím zmínit o jednom fenoménu Aljašky, který je tam velmi dlouho a člověk si na něj tak nějak zvykl, že si ani neuvědomí, že bez něj by to prostě nebylo ono. Tím fenoménem je skupina kamarádů, kteří v hospodě neúnavně hrají hezké písničky na kytary. Jde jim to moc pěkně a já mám takový pocit, že snad hrají od příchodu do cíle po celou Aljašku. To musím obdivovat a právě jsem si letos uvědomil, když jsme jim odváželi kytary do cíle, že jsem o nich ještě nic nenapsal, ačkoliv hrají už pěkně dlouho. Takže tímto splácím svůj dluh a kluci ( a samozřejmě i dívky ) díky. A díky vám všem, kteří tvoříte na Aljašce výbornou atmosféru a za rok AHOJ.
