Aljaška začala jako jiné akce té doby, různé potlachy a výroční ohně. Zde prostě šlo o to, že si dáme pořádný závod se vším všudy, co to obnáší. Setkání začalo v pohostinství v Myslkovicích, kde se sešlo 35 účastníků, z nichž se drtivá většina mezi sebou znala.
Postupně doráželi další kamarádi a okolo desáté hodiny večerní se všichni přesunuli na osadu Dobrá Voda, kde byl start. O půlnoci byla Aljaška zahájena. Cíl byl v Moravči, které byly s různými zacházkami na kontroly vzdáleny okolo 37 kilometrů. Žádné fyzické osoby na kontrolách nebyly. K označení mapy bylo použito razítko, které bylo přivázáno ke kontrole, aby se neztratilo. Počasí bylo takové, jak se na Aljašku sluší – asi -7 stupňů, vcelku jasno. Šlo se poměrně dobře, ale po 30 kilometrech toho měli všichni plné zuby.
Po dojití každý lehnul a spal, žádné hovory se nevedly, každý byl rád, že došel. Odměnou doručení dopisu byl glejt na různé občerstvení, které bylo hrazeno z Aljašských fondů, ale které mohla využít pouze první osmička dorazivších. Ostatní měli smůlu. Nikomu to ale nevadilo. V sobotu jsme se skorem všichni nemohli hýbat a byli rádi, že jsme rádi. Přesto jsme odpoledne pomáhali stavět místní sámošku. Člověk by neřek, co má ještě za rezervy. Mimochodem myslím, že v Moravči stojí dodnes. Sál, kde jsme spali, sloužil i jako místní kino. Pro unavené pošťáky pustili film. Co se promítalo, nebylo ani důležité, myslím že to byl jeden díl Básníků, ale ležet ve spacáku v kině, v jedné ruce cigaretu a v druhé pivko a dívat se na film, to by mi dnes v multikině asi neprošlo. Celkově se první Aljaška v mnohém lišila od těch současných. Byla o dost delší, každý se musel více spoléhat více na sebe a na kamarády, žádný odvoz neexistoval a všichni jezdili vlakem. Byla první a byla parádní.
